Celá má cesta je protkaná těmi nejrůznějšími mezníky, milníky a důležitými křižovatkami, které jsem se rozhodla Ti nyní odhalit. Pohodlně se usaď, začínáme.
První důležitá křižovatka na mé cestě životem bylo učinit jedno velké rozhodnutí, rozhodnutí opustit Česko a odejít do Francie. Kdy už jenom ta myšlenka odchodu z Česka a žít v zahraničí, je děsivá, ale mě to v tu chvíli přišlo jako ten nejlepší nápad. Jako ten nejlepší způsob, jak změnit to, co mě tak strašně štvalo.
Proč? Je to snadné. Studovala jsem francouzštinu na škole a potom i na univerzitě, byla jsem čerstvou bakalářkou Lektorství francouzského jazyka, ale uvnitř mě to svíralo. Jako bych cítila, na jednu stranu vděčnost, že je to konečně za mnou, a na druhou stranu takový vtíravý pocit. A CO TEĎ? Psal se rok 2015, kdy mě spousta věcí strašně rozčilovala. Ovšem to, co mě rozčilovalo ze všeho nejvíce, bylo to, že jsem neustále žila život podle nějakého návodu, podle návodu někoho jiného, plnila sen druhých namísto toho, abych si plnila a žila svůj vlastní sen.
Zároveň se mi do hlavy kradla otázka – CO TO TEDA JE? CO SKUTEČNĚ CHCEŠ? CO JE TEN TVŮJ VELKÝ SEN? Znáte ten tíživý pocit, kdy se úpěnlivě snažíte přijít na odpověď, ale ta nepřichází? Tak tohle přesně jsem cítila. Uvnitř mě to svíralo, protože jsem nebyla šťastná, žila jsem život někoho jiného, a přitom v očích ostatních jsem vlastně neměla sebemenší důvod být nešťastná, naopak, vždyť jsem měla přece všechno. Jenže opak byl pravdou. Když se snažíte neustále naplňovat jen očekávání druhých, ale na sebe zapomínáte, tak uvnitř nás to trápí, užírá.
A proto, když jsem v červnu 2015 po úmorných pěti letech konečně dodělala bakaláře, nebylo se už na co vymlouvat a proč odkládat mou cestu a velký sen života v zahraničí. A tak jsem to prostě udělala, rozhodla se a odjela do Francie jako aupair, slečna na hlídání a výpomoc rodičům v domácnosti, vstříc novým začátkům, dobrodružstvím, zkušenostem. No a vlastně tu jsem až do dnes.
A víte co, byla to ta nejlepší zkušenost, to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy mohla učinit.
Nelituji toho ani jednu sekundu, není to sice vždycky procházka růžovou zahradou, ale žiju si svůj sen a užívám si tu cestu, byť je mnohdy dost kostrbatá a trnitá.
A jak je to tedy s tou Francií?
Dalším velikým milníkem, zkouškou, mi byl život sám, život jako takový, život v zahraničí.
Poprvé jsem se ocitla úplně sama, svobodná, žádní rodiče za prdelí. 🙂 Mohla jsem se konečně rozhodovat tak, jak jsem chtěla, jak jsem si přála a cítila, že je to správné – správné pro mě. 🙂 Nasbírala jsem spoustu nových zkušeností napříč různorodými profesemi, které jsem měla možnost si za těch osm let, co už tady jsem, vyzkoušet. Prošla jsem profesemi, které mě neskutečně obohatili o spoustu velice cenných zkušeností, dovedností, vlastností, ale také spousty myšlenek a nápadů. Z ničeho nic vznikly a objevily se mé další, nové zájmy, sny a vášně, o které se teď s vámi můžu podělit a sdílet je, a dokonce moc ráda.
Konečně jsem žila v těch svých horách, které ke mně odjakživa patřily, které mě vždycky fascinovaly a lákaly, kde jsem si vždycky dobila baterky a cítila se jako znovuzrozená. Cítila ten obrovský vnitřní klid a pohodu.
Začínala jsem jako aupairka ve francouzských rodinách, které byly celkem tři, kde jsem se učila o životě Francouzů, jejich běžné starosti a strasti, každodenní činnosti, ale zároveň jsem si rozvíjela své komunikační schopnosti a dovednosti ve francouzském jazyce.
Konečně jsem mohla žít ten každodenní život takový, jaký je a jak vás tomu žádná škola nenaučí, toto privilegium poskytuje jen život sám…
Úplně první rodina byla z Paříže, kde jsem strávila asi deset měsíců. Druhá v Provence, nedaleko malebného městečka Manosque. Třetí a zároveň poslední byla v Les Contamines-Montjoie, v malebném horském městečku, které mne natolik učarovalo, že jsem rozhodla, že TADY CHCI ŽÍT. Že tady v horách, jsem skutečně šťastná a že tady prostě můžu jednoduše BÝT a ŽÍT.
A tak jsem se ocitla v Chamonix-Mont-Blanc, v jednom z nejvyhlášenějších lyžařských středisek Francie i světa, rozprostírajícím se na hranici tří států Francie, Itálie a Švýcarska, kam v zimě zavítá tisíce lidí na lyžařskou dovolenou. V létě je tohle horské středisko mekou alpinistů a horolezců z celého světa, kteří se snaží celoročně zdolat Mont Blanc, naši nejvyšší horu Evropy. A nejen to, jezdí sem také spousta návštěvníků jen tak se pokochat krásami této horské přírody a vychutnat si spoustu vysokohorských túr, které nabízí. O nádherných výhledech nemluvě.
Bylo to právě tady, v Chamonix, kde jsem přičichla k odvětví turismu a cestovního ruchu, kde jsem se dostala k práci na recepci v nejrůznějších místních prestižních 3* a více hotelech, o čemž jsem vždycky snila, a v neposlední řadě také v jednom z místních wellness – lázeňských center -> Thermes Saint Gervais Mont Blanc, kam si lidé jezdí odpočinout, relaxovat nebo se léčit díky teplému pramenu, který zde vyvěrá již dlouhých 6500 let. Nakonec jsem ale dala přednost práci v jednom z místních infocenter, což byl pro mě mega velký splněný sen a tahle zkušenost mi dala asi úplně nejvíc, co mohla.
Žijte život naplněný radostí, život, který stojí za to žít.
Pomůžu Vám cítit se dobře ve svém těle zevnitř ven.
Více o mně se můžete dovědět v mém příběhu.